Daňové vs. nedaňové náklady: jak je rozlišit?

Jak poznat, které náklady jsou daňově uznatelné?

Při přípravě přiznání k dani z příjmů je nutné si ověřit, které z evidovaných nákladů jsou daňově uznatelné – ne všechny si totiž můžete z daní skutečně odečíst. Právně tuto problematiku ošetřuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP").

Posouzení uznatelnosti nebývá v praxi vždy jednoduché. Samozřejmě existují položky, které se jednoznačně považují za daňově uznatelné (např. nákladové kurzové rozdíly). U celé řady nákladů musí ovšem účetní ve spolupráci s daňovým poradcem provést detailní analýzu, aby daňovou uznatelnost správně posoudili. Výchozím bodem při daňové kalkulaci je výsledek hospodaření, tedy rozdíl mezi výnosy a náklady (u účtujících subjektů) nebo mezi příjmy a výdaji.

Mějte na paměti, že náklady spjaté s příjmy, které jsou od daně osvobozeny nebo předmětem daně nejsou, musíte vyloučit ze základu daně. Mnoho položek má také specifický daňový režim, který je definován přímo v ZDP.

Výše uvedené obecné pravidlo se dá použít na drtivou většinu nákladů (např. náklady na energie, prodávané zboží, mzdy zaměstnanců...). Řada položek však může být svou povahou problematická. Příkladem jsou náklady na marketing a reklamu, eventuálně různé služby, kterým se výkladově v minulosti věnovala i celá řada judikátů.

V případě kontroly ze strany správce daně musí být u těchto nákladů poplatník schopen prokázat, že se opravdu váží na budoucí zdanitelné příjmy. Zároveň poplatník dokládá, že se veškerá plnění uskutečnila (např. že reklama se objevila v TV, služba byla poskytnuta).

Jelikož jde o komplexní problematiku, připravili jsme pro Vás stručné shrnutí těch nejběžnějších položek.

Daňově uznatelné náklady

Mezi nejčastější daňové náklady patří:

Samostatnou oblastí je pak prodej akcií a jiných cenných papírů, kde je situace složitější. U akcií určených k obchodování se uznává celá kupní cena (i když dojde ke ztrátě). V ostatních případech se vše posuzuje podle dalších kritérií. Pokud je například prodej akcií a podílů osvobozený od daně, není daňově uznatelný. Hodnotí se také, zda samotná transakce nebyla ztrátová (ve vybraných případech jsou náklady uznatelné pouze do výše dosaženého výnosu a případná ztráta je potom neuznatelná).

Daňově neuznatelné náklady

Typické nedaňové náklady vyjmenovává § 25 ZDP. Jsou to nejčastěji:

• Náklady na pořízení hmotného majetku a technických zhodnocení. Tyto náklady se totiž neuplatňují jednorázově, ale ve formě postupných odpisů.
• Náklady patřící do jiného zdaňovacího období. Je to např. situace, kdy došla se zpožděním faktura za materiál nakoupený koncem roku, a k tomuto plnění nebyla vytvořena tzv. dohadná položka.
• Náklady na osobní potřebu poplatníka (třeba náklady na opravu stroje, který není psaný na firmu) a náklady vynaložené za jiného poplatníka (např. pokud zaplatíte fakturu, která nepatřila Vaší firmě).
• Náklady na reprezentaci (platby za obědy, hodnotnější dárky apod.).
• Dary. ZDP však umožňuje následný odpočet darů na vybrané dobročinné účely (hasiči, zdravotnická a školská zařízení, církve...).
• Úroky z půjček od spřízněných osob, pokud nesplňují speciální podmínky stanovené zákonem (jedná se primárně o pravidlo nízké kapitalizace).
• Sankce a pokuty od státních orgánů či institucí (např. pokuty od policie, finančního úřadu atd.).
• Většina opravných položek (tedy například k materiálu, zásobám či majetku). Výjimkou jsou pouze dříve zmíněné opravné položky k pohledávkám, které splňují podmínky speciálního zákona.
• Tvorba účetních rezerv.

Závěrem doplníme, že ZDP obsahuje velké množství výjimek a speciálních ustanovení. Sporné situace je tak třeba řešit jednotlivě a v návaznosti na aktuální výklad.

Sháníte spolehlivého partnera pro tvorbu daňového přiznání? Rádi Vám pomůžeme nejen s daněmi, ale i s kompletním vedením účetnictví. Stačí se nám ozvat pomocí formuláře níže.